THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stále mám dojem, že ANCIENT boli a aj vlastne sú kapelou nachádzajúcou sa v hlbšom povedomí extrémneho publika. V hlbšom povedomí v zmysle, že väčšina túto kapelu až tak nesleduje, aj keď tá so čierno-železnou pravidelnosťou vydáva stale nové albumy. Myslím si, že to (hlbšie povedomie) je spôsobené aj tým faktom, že ANCIENT nikdy nevydali skutočne prevratný album, ktorý by nejako zbúral hranice žánrov a jednoznačne utkvel v pamäti a srdciach...
Neinak tomu je i u novinky „Night Visit“. Kapela vždy mala svoju istú cestu, ktorú sleduje aj tentokrát. Keď už "Proxima Centauri" sa niesla viac v znamení tvrdosti a zakomponovaniu heavy postupov do tvorby talianov (?), tak novinka je v podobnom duchu. Samozrejme "znalci" tvorby na prvý posluch zistia, že sa jedná o ANCIENT...Hneď začiatok celkom zapôsobí, a Grom ukáže jednoznačné zlepšenie v technike svojej hry. Vôbec úvodná „Envision the Beast“ sa nesie v trocha klasickejšom a blackovejšom duchu s hojným využitím klepačiek a pre kapelu typických postupov a typickou atmosférou. Patrný je však zvukový posun nahrávky. Keď v minulosti bol tento aspekt celkom kritizovaný, tentokrát je to inak. Zvuk je hutný, veľmi surový a výrazný. Po úvodnej je druhá skladba o poznanie iná, je tu jasný príklon k ťažkotonážnej melodike, nasekaným riffom a všetkým tým, čím sa kapela prezentuje v posledných rokoch. Musím opäť pochváliť basovú linku a taktiež rytmiku, ktorá aj keď je zväčša strednotempá s množstvom breakov, núti si občas poklepávať aspoň prstom. Vokálne linky pobral zväčša Aphazel svojím typickým trocha jednoliatym vokálom, Deadly Kristin sa zo zostavy nejako vyparila. Spestrením v tomto ohľade je hosťovanie Kaiaphasa „v Rape The Children Of Abel“... Nedielnou a neodpustiteľnou esenciou "Nočnej Návštevy" je atmosféra. Tej je síce trocha pomenej, ale stále je výrazná, či už v spomínanej úvodnej, alebo mojej obľúbenej „Night Of The Stygnian Souls“ a epickejšie pojatej „The Truth Unveiled“. Záverečné, celkom podarené ambientné (bonusové) inštrumentálky ju podtrhujú. Album pôsobí relatívne vyvážene, chvíľami síce dojde na zbytočné odrhovačky a to hlavne v „Lycanthropy“, ktorá mi vôbec nesedí a určite by mi v trackliste nechýbala. Na nejaké inštrumentálne lahôdky tiež treba zabudnúť, alebo radšej ani nepomyslieť. Na druhej strane však skladby obsahujú dostatok nápadov, ktoré vedia zaujať istý okruh poslucháčov a samozrejme priaznivcov ANCIENT.
„Night Visit“ je pre mňa určite lepším albumom ako „Proxima...“ Zvukovo lepší, nápaditejší, avšak stále len v intenciách tvorby kapely, aj keď pomerne dobre rozvinutej. Priaznivci budú určite spokojní, tí náročnejší si tu na svoje určite neprídu... Pre mňa zostáva trocha sentimentálnou jednotkou stále „Mad Grandiose Bloodfiends“, ani neviem prečo...
ANCIENT určite nezborili hudobné hranice, ale vydali veľmi solídny album predčiaci ich predchádzajúce počiny. Priaznivci nebudú určite sklamaní, hutný zvuk, príjemné melódie, typická atmosféra...to všetko nočná návšteva prináša
7,5 / 10
Aphazel
- vokál, gitary
Dhilorz
- basgitara
Jesus Christ
- gitary
Grom
- bicie
1. Envision The Beast
2. Rape The Children of Abel
3. Horroble
4. Night Visit
5. Lycanthropy
6. Night Of The Stygian Souls
7. Fuel The Flames
8. The Truth Unveiled
9. The Arctic Mirage
10. Out In The Haunted Woods
Night Visit (2004)
Proxima Centauri (2001)
God Loves the Dead (2001)
Halls of Eternity (1999)
Mad Grandiose Bloodfiends (1997)
The Cainian Chronicles (1996)
Trolltaar (1995)
Svartalvheim (1994)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 49:42
Produkce: ANCIENT
Studio: Fredman
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.